Tablety

stin

Historie

Když jsem se zeptal lidí ve svém okolí, kdy začaly vznikat první tablety, nejčastěji mluvili o roce 2009 a okolních. Nejsou daleko od skutečnosti, tablety tak, jak je známe dnes, jsou opravdu záležitostí posledních let a média je v tomto přesvědčení jen potvrzují, mnohé však překvapila odpověď, že tablety jsou mnohem starším nápadem. První myšlenku přinesli již v roce 1966 tvůrci seriálu Star Trek.

Prvním produktem, který by se dal svojí koncepcí označit za tablet, byl Xerox Dynabook. Jeho prototypy vznikaly od roku 1968, na svoji dobu šlo o přelomovou myšlenku, ale přesto, nebo možná právě proto, se Dynabook nikdy nezačal prodávat. Dalo by se polemizovat, že předběhl svoji dobu, tehdejší technologie neumožňovaly vznik přenosného zařízení se schopnostmi počítače.

První pokusy o rozšíření tabletů mezi zákazníky přišly v 90. letech od společností IBM a Apple, šlo již o zařízení, která si mohla dovolit početnější skupina zákazníků, ale jejich uživatelů i tak nebylo mnoho.

Po roce 2000 již bylo technologicky možné vyrobit tablet za přijatelnou cenu, ovšem žádný výrobce nedokázal své zákazníky pro myšlenku dotykové placky dostatečně nadchnout, příkladem může být firma Nokia. Může se zdát, že tato společnost příchod tabletů zaspala, opak je ale pravdou. Po letech došlo k odhalení prototypu internetového tabletu z roku 2001, který měl hotový hardware a jelikož je zařízení již nefunkční, jen podle manuálu lze usuzovat, že mělo i hotový operační systém. Přesto o něm dlouhé roky nikdo mimo firmu nevěděl, tehdejší vedení asi nevěřilo v úspěch.

O několik let v později, v roce 2006, se Intel pokusil zavést kategorii Ultra-mobile PC jako zařízení, šlo o přenosné počítače s úhlopříčkou pod 8 palců, nejčastěji mezi 5 a 7 palci, s malou klávesnicí, rozlišením obrazovky minimálně 800x480 a výdrží na baterii až 5 hodin. Zařízení nejčastěji pracovala s operačním systémem Microsoft Windows XP, nebo Vista, případně s linuxovými distribucemi a jejich . Jejich hardware měl umožňovat bezproblémový běh programů určených pro běžné počítače. Konkrétně šlo o procesory Intel, který byl zakladatelem této kategorie, nebo VIA, operační paměť dosahovala kapacit od 256 MB u slabších strojů s Linuxem, nebo Windows XP, až po 2 GB u posledních zařízení s Windows 7 z roku 2011. Pevný disk bylo možné osadit v kapacitách 30 až 160 GB. Zařízení měla rezistivní technologii displeje, kdy dotyková plocha reaguje na tlak, ovšem s vyšší přesností pro kapacitním displejům. Přesnost byla nutná kvůli ovládání malých nabídek. Parametry zní slibně, takových zařízení se však vyskytovalo málo z důvodu ceny, která se pohybovala kolem 1000 USD, na kapesní zařízení jako doplněk k velkému počítači poměrně vysoká částka.

Příchod iPadu

Hned na počátku roku 2010 se Applu podařilo představit tablet se zcela odlišným ovládáním a jinou myšlenkou používání. Nešlo o Tablet PC, o které se snažila většina výrobců do té doby, tablet se nesnažil být „počítačem v placce“, slate Tablet PC, i když tak na první pohled vypadal. Používal funkčně omezený operační systém pro mobilní zařízení, který byl ale od základu vyvíjený k ovládání prsty na kapacitním displeji, které je uživatelům příjemnější a působí přirozeněji.

Tím definoval úplně nové místo na trhu pro zařízení, která jsou primárně určena ke konzumaci obsahu. Nelze na nich spouštět programy pro osobní počítače, mají omezený výkon a nepočítají s vytvářením obsahu, majitel takový přístroj používá převážně ke konzumaci obsahu – prohlížení internetu, sledování videí a hraní her. Mají převážně procesory s architekturou ARM, kapacitní dotykovou obrazovku, která si svůj moderní úspěch odbyla už s iPhonem o pár let dříve díky snadnosti ovládání prsty za předpokladu, že systém počítá s nižší přesností dotyků takového řešení.

Hned od začátku rozdělil trh na dvě skupiny lidí, jedna myšlenku ocenila, druhá zatracovala. K tomu přispělo i výrazné funkční omezení a nevyužitý potenciál větší obrazovky. Původní iPad přišel na trh s iPhone OS, což samo o sobě vysvětluje problém. Samotné zařízení i programy na něj bylo „jen zvětšeným iPhonem“, jak často zaznívalo z úst odpůrců. Zpočátku nedošlo k využití možností velké obrazovky, ikony na ploše byly daleko od sebe a ve stejném počtu, jako na telefonu, aplikace byly většinou roztahovány na rozlišení tabletu a kvůli tomu nevyužívaly efektivně velkou plochu, chyběla podpora multitaskingu, který je při používání tabletu celkem podstatný.

Zajímavostí je, že tohoto zařízení se za první rok prodalo téměř 15 milionů kusů, což byl dvojnásobek těch nejoptimističtějších odhadů, jinak řečeno i Apple, který o tři roky dříve uspěl s iPhonem, podcenil zájem zákazníků a vytvořil mnohem větší trh, než měl v plánu.

Na úspěch tabletů se snažili zareagovat i další výrobci. O využití si říkal operační systém Android používaný v konkurenčních mobilních telefonech, ten ale ve verzi 2.1 nepočítal s nasazením na úhlopříčkách 7“ a větších, proto udělal platformě spíše medvědí službu, která mnoho možných budoucích majitelů odradila. Googlu trvalo od dubna 2010 (začátek prodeje prvního iPadu) do února 2011, než vydal alespoň částečné řešení ve formě Androidu 3.0 Honeycomb. Ten byl vyrobený na míru tabletům, počítal s velkou úhlopříčkou přeskládáním ovládacích prvků na vhodnější místa, například notifikační lištu z horní hrany obrazovky k pravému dolnímu okraji a mnoho aplikací začalo rozpoznávat, Android 3 jako tabletové řešení a podle toho uzpůsobily své rozložení pro telefon, nebo pro tablet, již nebylo společné.

stin