Je to zvláštní, ale toto kritérium výběru spojuje nejnižší a nejvyšší cenovou kategorii. Výrobci se proto hlavně v té dražší, kde je prostor pro experimenty, snaží předvádět netradiční řešení jako zabudovaný stojánek v případě Lenovo Yoga Tablet, nebo třeba aktivní stylus snímající 1024 úrovní tlaku v podání staršího Lenovo ThinkPad Tablet. Roli hrají i používané materiály. V nejnižších cenových hladinách jde bez výjimky o plasty, převažují nepraktické lesklé, v dražších často o kovy, většinou lehký hliník. Ten je odolnější vůči tvrdšímu zacházení, ale zároveň přináší i nevýhodu v podobě vyšší tepelné kapacity a tedy pocitu chladného povrchu.
Existuje i část uživatelů, kterým jde více o výkon, než o vzhled. Zajímá je jak rychlost procesoru, tak použitý grafický čip.
Rozdíly proti procesorům v PC jsou dva zásadní. Prvním je vysoká míra integrace. Zatím co x86 procesory většinou integrují řadiče pamětí a grafický čip, u architektury ARM se montují celé chipsety jako samostatné celky. Obsahují jádra procesoru, grafický akcelerátor, bezdrátové technologie, zvukový čip, síťovou kartu a mnoho dalšího. Například to, co bereme za grafickou kartu je tedy pevně svázáno s procesorem.
Druhým rozdílem je počet výrobců. Procesory x86 vyrábí v dnešní době prakticky jen Intel a AMD, druhý jmenovaný z výrobců dokonce postupně opouští trh s výkonnými procesory a zaměřuje se na APU, u mobilních telefonů vyrábí celé ARM chipsety každá druhá firma. Jmenoval bych Texas Instruments, Qualcomm, MediaTek, nVidii, Huawei, vlastní návrhy si nechává vyrábět i Apple.
Patrný je bohužel trend z oblasti počítačů, kdy velká část zákazníků hodnotí výkon neobjektivně podle počtu jader a jejich frekvence. Dochází tak k nerovnému srovnávání řešení společností Intel a MediaTek jako dvou často používaných výrobců, kteří jdou oba úplně opačným směrem. Nejen, že používají jinou architekturu (x86 vs. ARM), ale Intel dokáže srovnat krok vysokým výkonem na jádro, zatím co MediaTek používá velké množství slabých jader. Proto tak není dané, že MediaTek s 8 jádry na vysoké frekvenci bude mít více výkonu, než dvoujádrový Intel na nízkém taktu.
Je až s podivem, že na tento parametr hledí při výběru málo uživatelů, přitom u zařízení, jehož jediná vstupně výstupní část je obrazovka, jde až o zarážející zjištění. Parametry jako odezva výrobci neudávají, obecně vzato je u všech typů obrazovek v tabletech vzhledem k použití dostatečná.
Nejpodstatnější informací, která rozhoduje o celkovém určení výrobku, je úhlopříčka. Nejmenší používané 7“ tablety se hodí na častější cestování, jsou lehké a skladné. Větší 10“ modely se naopak hodí jako náhrada notebooku, na použití doma. Jsou výrazně těžší a prostorově je již potřeba s nimi počítat. Mezi těmito dvěma rozměry začaly vznikat ještě tablety s úhlopříčkou 8 a 9“. Ty kombinují výhody obou původních kategorií. Jsou stále přijatelně lehké, o trochu větší. Někteří výrobci nabízejí i větší zařízení s úhlopříčkou 12“ a více, mezi uživateli se ale vyskytují málo, jsou drahá a těžká.
Velmi důležitým parametrem je rozlišení panelu a z toho vycházející hustota bodů na palec. To udává, jak jemné zobrazení dokáže panel vykreslit v jedné řadě na délce palce – 2,54 centimetrech. Pokud je bodů málo, vidí uživatel nehezký rastr, rozezná jednotlivé body.
Přehlíženým, ale možná ještě důležitějším sdělením od výrobce, je typ obrazovky, ten s sebou nese další parametry. U TFT LCD – v tomto využití hlavně technologie TN a IPS vyhrává co do kvality zobrazení na celé čáře IPS, jedinou nepodstatnou nevýhodou je pomalejší odezva zobrazení, ale i tak je dostatečně rychlá. Má výrazně vyšší pozorovací úhly a přesnější zobrazení barev. Překážkou k použití ve všech tabletech je cena. Ve vyšších kategoriích je IPS standardem, v nižších, kde je nutné dělat ústupky, musí výrobce použít TN panel. Alternativou k TFT displejům je OLED. Vyznačuje se dobrými pozorovacími úhly, zásadní výhodou je téměř nulová spotřeba (teoreticky nulová) bodů, které zobrazují černou, protože doopravdy nesvítí. Zobrazovací úhly jsou velice dobré, nevýhodou jsou pro mnoho uživatelů přepálené barvy, jejich přílišná sytost zdaleka neodpovídá realitě.
Kapacita úložiště rozděluje uživatele. Značná část nemá potřebu tahat s sebou desítky gigabytů dat, stačí jim často používané aplikace, pár písniček, pár fotografií. Druhá část naopak vyžaduje obrovská úložiště, aby mohli mít stále při sobě celoživotní hudební sbírku, mnoho filmů, desítky her. Bohužel ne všichni z nich tomuto požadavku přizpůsobí výběr. Například 91 % iPhonů na Britských ostrovech (u tabletů bude situace velice podobná) si zákazníci pořizují v nejnižší paměťové variantě a většina z nich této volby později lituje. Řešení je možné u tabletů, které mají možnost přidat paměťovou kartu. Tato možnost je u zařízení s Windows 8.1 bezproblémová, u tabletů s Androidem záleží na konkrétním modelu, zda má slot na kartu, ale i v případě, že ano, nejde o plnohodnotné řešení, Android používá kartu hlavně jako skladiště multimediálních souborů, instalace aplikací byla kdysi povolena i na kartu, aby ji Google nedávno opět zakázal. Tablety iPad rozšíření paměťovými kartami nepodporují.
Je až s podivem, jak často se setkávám s požadavkem kvalitních fotografií u tabletu. U mobilního telefonu, který má uživatel stále u sebe, tuto potřebu chápu, ale udivuje mě počet lidí, kterým se zamlouvá představa fotografování s velkou nepraktickou plackou. Po stránce snímačů jde o ty samé, které se používají v telefonech, většinou ve dvojici s přední kamerkou, kvalitou výstupu neohromí, ale dostačují. Příjemným bonusem je přisvětlovací dioda.
Tou základní technologií, kterou podporuje každý tablet, je bezpochyby wifi, dnes již kategorie „n“, stále častěji u dražších modelů i „ac“.
Bluetooth je považován za standardní výbavu, ale ne všechny tablety jej podporují, u některých musí jeho přítomnost ustoupit ceně. U tabletů je jeho nejčastějším využitím připojení hudebního příslušenství v podobě reproduktorů a sdílení dat mezi tablety.
I u GPS není zcela jisté zařazení mezi výbavu tabletu. Telefony často nahrazují GPS navigace, pomáhají při geocachingu. Na takové využití je tablet nepraktický, proto při potřebě snížit cenu často ustupuje.
Infraport zažívá svůj návrat. Dříve se přes něj sdílela data, dnes slouží k ovládání dalších elektronických zařízení v domácnosti jako univerzální ovladač.
Pozici moderní a často řešené technologie zaujalo NFC. Aktuálně zažívá prudký vývoj co do využití, jeho použití je například v kombinaci k bluetooth, kde zajistí velmi rychlé spárování dvou zařízení, tím urychlí proces před odesíláním souboru z jednoho do druhého.
Častí cestovatelé ocení možnost připojení k datové síti operátora pomocí vložené SIM karty. Jelikož jde o značně prodražující součást, kterou požaduje menší, ale nezanedbatelná část zákazníků, vyrábí se mnoho tabletů ve verzích s 3G modulem a bez něj.